David souhlasil
Pár se také rozhodl uspořádat Beckyin pohřeb. Byla to střízlivá událost, které se zúčastnilo jen pár lidí. Většina z nich byli Beckynini přátelé. Žádní další členové rodiny, kromě Johanny a Davida, se neobtěžovali přijít. Johanna po celou dobu držela v náručí syna Becky. Pro sestru to bylo velmi zvláštní rozloučení.
Johanna a David se odtamtud pokusili jít dál. Chovali se k dítěti, kterému říkali Beck po Becky, jako by to bylo jejich vlastní, a ostatní děti udělaly to samé. Celá rodina se chtěla ujistit, že Beck netuší, že je adoptovaný, dokud mu nebyli připraveni to říct.
Říkali mu Beck
Rodinný život se pomalu vrátil do normálu. Johanně stále chyběla Becky, ale bolest nebyla tak akutní, jak roky postupně plynuly. Ale jak Beck vyrostl, Johanna si začala všímat jeho zvláštního chování. A přestože zpočátku dokázala své obavy přemoct, začalo to být čím dál těžší, čím více času ubíhalo bez zlepšení.
- Reklama -
Když měl Beck rozvíjet své sociální dovednosti, byl vždy sám a velmi tichý. Ne že by neměl dobré příklady, protože další dvě Johanniny děti byly velmi společenské. V tomto smyslu byli po matce. Objevily se také další znepokojující známky toho, že se Beckovi něco děje.